TESTOVACÍ ČLÁNEK

28. února 2010 v 19:57 | ~Te~
Opět vás vítám u dalšího článku!

Dnes to bude poněkud delší článěk (jako vždy) neboť se opět jedná o jezdecký zápisek,
na kterém já prostě neumím šetřit, protože se s vámi chci podělit o každý detail ze života
Geriho a mě... Ono totiž, kdo ví, třeba si to za pár let přečtu a budu si ty chvíle připomínat :-).


Jízda ke koním začala tím, že jsem potkala kamarádku s koníkem, co je v "dědině" nový :D... No!
Měla jsem s sebou foťák, tak jsem ji nabídla, že ji hend vyfotím.. Jako vždy, fotky nic moc, ale oni jsou
strašně pěkní, když jsou spolu (i zvlášť), tak jsem prostě neodolala a vyfotila je (Terka a valach Cyrano):
Abychom se už dostali ke mně a Gerimu...
Když jsem tedy dofotila a dojela, tak jsem se přivítala s vedoucí a vrhla se na práci. Když bylo vše,
co jsem měla udělat hotovo, šla jsem si pro sedlo a přemýšlela, zda-li si vzít ohlávku nebo jen nakrčak.
S nakrčakem jsem byla předchozí den, tak jsem si vzala ohlávku a když jsem Geriho začala sedlat, houkla
na mě Terka, která Cyrana vyměnila za kobylku Mílu, jestli prý s ní chci objet kolečko tady po okolí...
Proč ne? Řekla jsem, že "třeba" (poslední dobou používám celkem často :D) a vyvedla Geriho směrem
k nim. Pak už jsem jen nasedla, dotáhla sedlo a dojela za nimi.

První pole po boku Terky a Míly...
To byl klídek. Jely jsme krokem, já jsem si pak dotáhla sedlo, povídaly jsme si a pak jsme
se daly do klusu... Terka obdivovala Gerouše s hlavou dole na ohlávce, když bíla tahala a tahala za udidlo,
že chce běžet rychlejc :-D Terka je ale moc dobrý jezdec! Poradí se s jakýmkoliv koněm! :-) Spolu jsme tedy
jely jen jedno políčko a pak jsme si tak prohodily, kudma bych měla asi jet... Je tu dost míst, ale já chtěla
na jeden kopeček, kterýmá Geri i kobylka Surama, s Gerim ve stáji, moc ráda. Pak jsem se s Terkou rozloučila
a jela jsme si každá svou cestičkou.. Terka domů a já hurá na kopeček! :-)

Co se ale nestalo...
Geri začal být nervózní, jakmile si uvědomil, že s ním míla už nejde. Neposlušně naklusával, řehtal jak na lesy,
ale to není nic hrozného. Je to přece jen mladý koník, takže se to dá celkem přežít. Párkrát jsem ho musela
hlasově uklidnit. Pak přišla zatáčka, do které jsme měli vjet, jenže, já jsem tak blbá, že jsem vjela do zatáčky první,
kdežto já jsem měla jet dál a zatočit až do další... No, začalo mi to být divné, když skončila cesta a přišla tráva.
Vypadalo to jako normální průchozí ulička, když se najednou objevil jeden pidimůstek, dřevěný, maximálně
pro hubeného člověka. Geriho a mne to neodradilo a v klidu jsme ten malinký ďolík přeskočili. Pak ale přišla
velmi složitá zatáčka, kterou obklopoval ten malinký můstek a místo rozběhu tam bylo houští ostružiníku.
Ten nám nedělal problém, dokud jsme ho neucítili na nožkácha nezačali jsme se vztekat :-D...
Na neštěstí byl zrovna tam hrozně klikatý a ďuravý terén, takže při tom všem vztekání jsme málem klekli.
Pak jsem ale neviděla jinou možnost, seskočial jsem a najednou byl klid. Spíše, než to píchalo, se
přes to hrozně špatně šlo. Tak jsem Gerimu vyšlapala cestičku a dovedla ho k tomu pidi příkopu, který jsem
přeskočila a on pak za mnou :-D Uff.. Chudák byl celý od lepících malých kuliček, které šly díkybohu sundat!

Pak už to bylo klidné...
Byl ale nevyběhaný a pořád vymýšlel, kde by zaklusal. Já si říkala, že s koněm, který je méně spocený než
z chození v ohradě nemůžu jít tak domů :-D... Tak jsem si to šoupla ještě na jeden velmi oblíbený kopeček č.2!
Bylo to sice úplně na opačné straně vesnice, ale co už. Jela jsem tedy tam a cestou se Geri hodně uklidnil.
Konečně přestal poklusávat, začal vnímat mé převažování a pobídky a konečně trošku reagoval na můj hlas :D.
Když to zkrátím, konečně jsme přijeli do oné uličky, která na kopec č.2 vede - vede vedle kolejí, kde ke
všemu štěstí jel zrovna nákladní vlak. Geri se zase začal plašit, když jsem ho začala uklidňovat slovy "šikulka"
nebo "hodný", asi jen proto, že se rád nechá chválit, tak se uklidnil a jízdu vlaku jsme oba přežili ve zdraví :D

Pak se konečně objevil kopec!...
Konečně jsme viděli ten úžasný kopec! Je fakt veliký! Někdy se s ním nechám vyfotit! :-D A byla to nádhera,
když se to mísilo ještě s oranžovým západem slunce! Geri začal přešlapovat, pasážovat, piaffovat a když jsem ho
pobídla z místa do trysku, div že nespadl. Odrazil se zadníma nohama, jak je to v pohádkách - stál asi sekundu
na místě, než mu fyzika nedovolila vyjet :-D... A pak konečně jel do kopce.. Co myslíte. Gravitace ho za chvíli
přemohala a z trysk use stával uvzdyšený klusocval - gravitace proto, že má momentálně extrmní břich,
takže ho to táhne více, než kdy jindy! :-D Když jsme dojeli kopec, následovala taková ulička vedoucí
k hlavní cestě. Tam jsme se otočili zpět a cválali ke kopci :-D... No jenže co by to bylo za Gerouše,
kdyby neprosadil svůj názor a nevykopl si asi 4× za sebou s tím, že tryskem běžel z toho prudkého
kopce -_-... Nešlo ho zastavit! Byl jako střela.. Tak jsem se hold jen zaklonila a spoléhala se na Geriho.

Měl štěstí!
Kdybych ho tak nemilovala, asi by dostal seřváno. Jenže tak se těšil domů, že jsem mu to "oplatila" cvalemsměrem
"od domova". Pak pochopil, že to dělat nesmí a když jsem se opět otočila směrem domů, pobídla jsemh o opět do trysku.
Pak jsem s jeho radostným výrazem otočila podpatek a opět se obrítila na další pole, protože stále vypadal,
že má energie dostatek - samozřejmě, dokud jsem ho neotočila.. To vypadal, že umře na místě.. :-D :-D
Po asi 10ti minutách jsme došli na další, teď už poslední pole a celé jsme ho procválali. Když zjistil, že
jedeme domů, co by se nestalo, najednou mu zase stoupla energie :-D.. Herec jeden... Tak po políčku jsme
čekaly na projíždějící vlak, pak se zvedly závory a krokem jsme klidně jeli domů.

Ve stáji...
Pak jsem ho odeslala, vyčistila kopyta, trošku přejela kartáčem a zavedla za Sárou do ohrady.
Dodělala jsem, co bylo třeba a zanesla jsem mu pořádný kus suchého chleba, který nevím proč, hrozně zbožňuje :-D

Tak skončila naše první prosincová vyjížďka.

Dnes půjdu spát s úsměvem, protože jsme s Gerim opět postoupili na "vyšší level" :D
A když jsem odcházela od něj, také působil spokojeně a vyrovnaně, což mě těší, ze všeho nejíc :-)

Díky za přečtení článku a zase brzy AHOJ! :-)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.